Záměr provozu nízkoteplotní katalytické depolymerizační linky na zpracování plastů na katastru obce

Dne 21. 5. 2020 oznámila společnost EFES, spol. s r. o. Praha-Řeporyje, Třebonice č. ev. 110, která koupila v insolvenčním řízení areál bývalé SETUZY, že zamýšlí provozovat na katastru obce nízkoteplotní katalytickou depolymerizační linku na zpracování plastů. Nízkoteplotní katalytická depolymerizační linka slouží ke zpracování odpadních plastů. Toto zařízení pracuje na principu depolymerizace (pyrolýza) polymeru na uhlovodíkové produkty, kterými jsou pyrolýzní olej, pyrolýzní plyn a tuhý zbytek - uhlík.

Oč jde?

Linka je určena ke zpracování nerecyklovatelné části vytříděného plastového odpadu a jeho přeměny na využitelný minerální olej. Z technologického hlediska jde o nízkoteplotní depolymerizaci při teplotách 270 až 450 stupňů Celsia. Nejdříve dochází k mechanickému drcení plastového odpadu, poté je namletý plastový odpad veden do procesu tzv. tepelné depolymerizace, během které jsou dlouhé molekulární řetězce plastů rozkládány na krátké řetězce ropných uhlovodíků. Surovinou pro výrobu je plastový odpad, konkrétně materiály PE, PP, PS, HDPE a LDPE. Výstupem má být minerální olej, který je využitelný jako meziprodukt pro výrobu chemických látek v petrochemickém průmyslu. Odběratelem vzniklého minerálního oleje budou rafinérie. 

V minulosti se různé společnosti pokoušely zahájit zpracování plastů touto metodou v Karlovarském kraji a Olomouckém kraji, přičemž se všude setkaly s masivním odporem občanské společnosti. O zařízeních se hovoří jako o "spalovnách v přestrojení". 

Zásadní problém provozu spočívá v tom, že není možné zajistit požadovanou čistotu zpracovávaného plastu. Některé plastové výrobky obsahují různá aditiva, jako jsou těžké kovy, které by byly v emisích z provozu zařízení obsaženy také. Navíc záměr počítá jen s málo kvalitním ručním dotřiďováním vstupních plastů. To znamená, že není zaručeno, že zpracovávaný plast nebude obsahovat také plastové odpady obsahující bromované zpomalovače hoření nebo obaly z PVC. Problém těchto látek je v tom, že obsahují atomy chloru a bromu, které při tepelném zpracování - ať již při spalování nebo při samotné depolymerizaci - umožňují vznik dioxinů, které patří k nejtoxičtějším látkám vznikajícím při průmyslové činnosti. Mezi ty nejzávažnější negativní dopady patří především škodlivé emise toxickými dioxiny nebo podkopávání materiálové recyklace plastů.

O vlivu provozu na životní prosředí svědčí fakt, že linka na přeměnu plastového odpadu na olej pro petrochemický průmysl podléhá tzv. „velká“ EIA, která prověří vlivy záměru na životní prostředí.

Ústav procesní a zpracovatelské techniky ČVUT v Praze vytkl projektu řadu věcí a poukázal na rizika možného dopadu na životní prostředí. To největší spatřuje ve vstupní surovině a garanci toho, aby se správně vytřídila a do procesu nevstupovaly nežádoucí látky. Na konci pak jistě nebude neškodný minerální olej a neškodný plyn. Dalším rizikem jsou hluk a zápach, také skladovaný plyn,

Starostka obce proto: 

a) informovala zástupce společnosti o zásadním nesouhlasu s provozováním tohoto zařízení na katastru obce;

b) ve stejném duchu informovala preventivně Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prosředí;

c) požádala o odbornou pomoc Hnutí Duha, které se ve věci provozu těchto zařízení na území ČR významně angažuje. 

Z vyjádření zástupců společnosti nicméně vyplynulo, že o povolení EIA mají v úmyslu žádat.