MYDLOVARY
Pamětní kniha obce Mydlovary (kronika) z let 1929-1989
Jméno obce Mydlowar vzniklo patrně proto, že se zde v osadě vařilo mýdlo.
První písemná zmínka o jihočeských Mydlovarech je z 19. 6. 1368, kdy je v listině hlubockého archivu uváděn kněz Petr, farář v Mydlovarech (Mydlowar), který měl spor s knězem Janem, Vodňanským farářem, o desátek v Milenovicích. Z textu listiny také vyplývá, že fara v Mydlovarech tehdy existovala minimálně již 100 let, tedy v polovině 13. století.
Pak se několikrát (1384, 1385, a 1399) uvádí ves Mydlovary řečená Vavřinčice, až roku 1405 je uváděno samostatně ve formě Midlowar. Urbář z roku 1490 uvádí název této obec Mydlowary. Někdy se jméno obce uvádělo i ve formě Mýdlovař (urbář před 1592) anebo také v Mýdlovařích (soupis sirotků z 1635). Soupis sirotčích peněz po zběhlých sirotcích z roku 1598 uvádí jméno vsi Mýdlovary.
V pozdějších dobách se psával název obce s měkkým i. 
Tak například na mapě Blat zhotovené roku 1719 geometrem Svobodou je napsáno „Das Dorff Midlowar Viehtrieb“. Katastrální mapu z roku 1827 uvádí jméno obec „Midlowar“.
Po zrušení poddanské závislosti na schwarzenberském panství Hluboká představovaly Mydlovary od roku 1850 samostatnou obec (do roku 1920 byla její součástí i ves Zahájí). V roce 1960 byl k obci připojen Zbudov. Ke dni 14. června 1964 se Mydlovary i Zbudov začlenily pod obec Dívčice, Mydlovary se pak znovu osamostatnily 24. listopadu 1990.
Průmysl
V okolí Mydlovar i přímo pod samotnou vsí se rozkládá velké ložisko lignitu; první pokusy o jeho dobývání byly činěny již roku 1836. Ve velkém měřítku těžební činnost započala až v letech 1917/18 otevřením povrchového dolu Svatopluk. V roce 1922 byla k zužitkování této nekvalitní, ale levné suroviny zprovozněna Elektrárna
Mydlovary (EMy), během následujících dvou desetiletí postupně rozšiřovaná v tehdy nejvýznamnější energetický zdroj v jižních Čechách o více než 100 MW instalovaného výkonu. Postupem času se důl vyčerpal a elektrárna přešla na hnědé uhlí, dovážené ze Sokolovska. Rozlehlé vytěžené prostory našly využití jako odkaliště chemické zpracovny uranových rud MAPE, uvedené do provozu roku 1962. Elektrárna začala sloužit jako teplárna nejprve pro tento závod, pak i pro město Zliv (1967) a v roce 1974 byl z Mydlovar zprovozněn parovod k posílení vytápění Českých Budějovic, s délkou přes 15 km tehdy největší svého druhu v Československu. K roku 1998 skončila v EMy výroba elektřiny, objekt, od roku 2001 kompletně přestrojený na zemní plyn, dnes slouží jako teplárna pro blízké okolí. V roce 2011 byl zprovozněn energoblok na biomasu s výkonem 1,5 MWe.
Mape Mydlovary
Chemická úpravna uranového průmyslu v Mydlovarech se začala budovat na základě rozhodnutí československé vlády v roce 1959. Výstavba MAPE byla ukončena v roce 1962 a 1. 10. téhož roku byl zahájen zkušební provoz.
Pro umístění této výroby v severní části českobudějovického okresu byla rozhodující
možnost využití energetického tepla a zajištění elektronické energie elektrárnou v Mydlovarech a současně také možnost ukládání odpadů ze zpracovatelského procesu do vytěženého lignitového dolu.
Úpravna uranových rud (MAPE Mydlovary) byla provozována v letech 1962 až 1991. Zpracovávala se zde ruda z ložisek v západních Čechách, Okrouhlé Radouni, Příbrami, Dolní Rožínce i ze Stráže pod Ralskem s výrobní kapacitou 600 t za rok. Přepracováno bylo celkem 16,8 mil. t uranových rud, vyrobeno 28,5 tis. t uranu a na odkaliště o celkové ploše 285 ha postupně uloženo 35,8 mil. t úpravárenských kalů. Pro ukládání kalů byly z části využity vydobyté prostory bývalých lignitových dolů Svatopluk a Václav, které dosahovaly hloubky až 38 m.
Úpravárenská technologie byla zlikvidována, areál úpravny dekontaminován, zbytek nevyužitelných objektů odstraněn. Na odkalištích se dokončují rozsáhlé sanační a rekultivační práce. Zbytkové odkališťní vody jsou uzavírány nepropustnými vrstvami tak, aby nemohly komunikovat s okolním prostředím. Nadbilanční a průsakové vody z odkališť po hydrometalurgickém zpracování rud jsou čištěny a následně vypouštěny do řeky Vltavy. Oblast je monitorována cca 50 pozorovacími objekty.
